David Beridze (*1963) byl velitelem minometného oddílu 92. mechanizované brigády ZSU. Vyrostl v Gruzii a 30 let žije na Ukrajině. Velmi si váží toho, jak jej tato země přijala a jak říká – není rozdíl mezi matkou rodnou a tou, co jej adoptovala. Na Ukrajině má rodinu, domov. Obě země jsou jeho srdeční záležitost. Vždy klidný, vstřícný a s “filmovým” gruzínským přízvukem. Obchodní cestující. V roce 2015, když viděl v televizi boj “Kyborgů” o doněcké letiště, uvědomil si, jak hrozný mor se na Ukrajinu valí z Východu. A při představě, jak by se mohl podívat do očí jednomu z nich, kdyby nic neudělal, vstoupil do armády. Ani jeho rodina to netušila. “Zbraně přinášejí bohužel hodně smutku. Ale ruská horda bohužel jinému jazyku nerozumí. A tak – pokud musíme mluvit jazykem ďábla, uděláme to.” říká David, který si prošel od roku 2015 až do července 2023, tím nejhorším, co si můžete představit. Avdijivka, Rubižné, celý východ Ukrajiny. 8 let bojů. Ubránil se svými kamarády v třeskutém mrazu svou zemi proti nájezdům Kadyrovců, kteří “…leželi tam, kde padli, tři měsíce. Koncem jara to byly vysušené mumie vyklované vránami”. David vždy ten klidný typ “staršího bratra”. Spolehlivá podpora pro své kamarády. Člověk, kterého v takových vypjatých situacích chcete mít po svém boku. David bojoval naplno až do července 2023, kdy jej v důsledku prožitého nepohodlí, neustálého ohrožení a stresu zradilo vlastní tělo. Utrpěl mozkovou příhodu s dalšímu komplikacemi, které jej upoutaly na vozík. Ale přežil. Stará se o něj jeho úžasná obětavá manželka, protože už nezvládne vše, co předtím. David teď potřebuje naši pomoc, aby se mohl vrátit do života. Jeho kamarád…
Jurij Charytončik (*1963) – do roku 2014 pracoval jako dispečer na letišti v Boryspilu. Po ruské “utajené” invazi na Krym a na Donbas se dobrovolně přihlásil do praporu „Donbas”. Byl jedním z těch hrdinů, kteří v roce 2015 dobyli zpět od Girkinových teroristů jak doněcké letiště, tak obec Pisky. V první linii mu říkali “Táta”. “Obsadit – vyčistit – vztyčit vlajku!”. Tak prý fungovala Jurijova brigáda. Jurij byl v průběhu svého nasazení dvakrát zraněn a vždy se vrátil zpět – poprvé od šrapnelu do stehna, hlavy a do ramene. Podruhé mu v levé ruce zůstal granát vypálený z granátometu, který jako zázrakem nevybuchl. Nad Jurijem stáli v tu chvíli všichni svatí… Když se po mnoha operacích vrátil zpět do války, bylo to do 95. divize, ve které sloužil David. Tam se seznámili. Spolu prošli mnoha boji v Doněcké oblasti. V roce 2016 Jurije – stejně jako Davida – přestalo poslouchat jeho tělo. Hospitalizace s těžkým infarktem, operace v Kyjevě. Jurij také přežil. Postupem času mu zkomplikoval jeho rehabilitaci nádor ve stehně. Jurij podstoupil další léčbu – tentokrát onkologickou. Další operace, ozařování. Přesto přese všechno – když Putin zahájil v únoru 2022 totální invazi, rozhodl se pomoci a začal pracovat ve Vojenské policii v Kyjevské oblasti. Jurijův syn teď aktivně bojuje v armádě a je to on, kdo brání zemi proti ruské hordě. Jurij se těší, že “bude po válce, Rusko poraženo, Ukrajina svobodná a já uvidím svého syna… živého a zdravého”. Když se dozvěděl, že je naděje, že může u nás, v Česku, díky nadaci Future for Ukraine absolvovat měsíční rehabilitaci a vrátit se do života, požádal, aby mohl jet s Davidem. A Hrihorijem. Bez nich by to nešlo. Chtějí být spolu, co to půjde. A Jurij teď potřebuje naši pomoc, aby se mohl vrátit zpátky do života. Třetím kamarádem je …
Hrihorij Vološin (*1986) – starší střelec námořní pěchoty ukrajinské armády. Hrihorij je mladý kluk. Dobrovolník, který před válkou pracoval jako řemeslník při výrobě a montáži ocelových konstrukcí. V létě 2015 dobrovolně narukoval a bojoval v 1. praporu 36. samostatné brigády námořní pěchotní Ukrajiny, která bránila Mariupol. Hrihorij bránil #Mariupol. V říjnu 2016 při odražení ruského útoku u obce Kominternovo (mezi Mariupolem a Novoazovskem) utrpěl Hrihorij velmi těžké zranění. Při ruském ostřelování z automatického granátometu vedle něj vybuchl granát. Utrpěl mnohačetná zranění od šrapnelů – ve tváři, zlomená čelist, pravá klíční kost, pravá strana těla. A popáleniny. Mnoho popálenin. Poté, co se probral z bezvědomí, nebyl schopen sám sobě poskytnout první pomoc. Život mu zachránili jeho spolubojovníci, když zastavili masivní krvácení. Hrihorij byl evakuován do nemocnice v Mariupolu, pak do Dnipra a nakonec do vojenské nemocnice do Kyjeva. Tam se seznámil s Jurijem, jehož rodina pak Hrihorije celou dobu podporovala. Poté, co ruská okupační vojska v únoru 2022 vtrhla na Ukrajinu, Hryhorij se znovu přihlásil k obraně země – jako dobrovolník v Boryspilu. Dnes působí v obranném průmyslu i přesto, že je válečný invalida II. stupně. Hrihorij také potřebuje naši pomoc, aby se mohl vrátit zpátky do alespoň trochu normálního života…
EPILOG: A to by mohl být konec příběhu. Ale není. Konec příběhu pro nás všechny nastane, až se podaří ruské okupanty vytlačit z Ukrajiny. Až Rusko nebude hrozbou pro nikoho na světě. Ale konec příběhu pro tyhle tři statečné chlapy, kteří si neměli možnost vybrat, zda jejich zemi zavleče Putin do války, může být díky nám o mnoho lepší. Nadace Future for Ukraine jim už zajišťuje všechna možná povolení, aby mohli absolvovat měsíční léčení v karvinských lázních v Darkově. Včetně pobytu Davidovy manželky, která se o něj musí postarat i tady.
Jsme schopni uspořádat s nimi na konci pobytu setkání podobné tomu poslednímu. Pro všechny, kdo by je chtěl vidět, pozdravit se s nimi, vyjádřit jim podporu a vděk nebo je potěšit drobným suvenýrem, který jim zůstane, až odjedou domů. Teď už chybí “jen” vaše pomoc jakoukoliv částkou na transparentní účet Nadace. Aby se podařilo je tady všechny přivézt a zajistit jim péči na míru jejich zranění, je potřeba dát dohromady 394.000 Kč. Není to málo. Ale není to také moc. Jako výraz vděku za jejich odvahu bránit i naši svobodu.
